Ať už jsou důvody jakékoliv, tak faktem zůstává, že výrazné rozšíření a dostupnost obchodování na forexu, přináší příležitosti zhodnotit na něm peníze i pro individuální investory.
V tomto článku se podíváme na historii forexu a na jeho vývoj z trhu pro malý počet účastníků a zprostředkovatelů až po dnešní stav největšího trhu na světě. Probere také možnosti, jak na forexu může vydělávat i drobný, individuální investor.
Historie forexu
Naši cestu historií forexu začneme v roce 1880, kdy byl zaveden tzv. zlatý standard, který znamenal, že peníze musely být kryty zlatem. Počátkem 20. století začal objem držených zahraničních měn převyšovat objem drženého zlata, což bylo prvním náznakem slabiny tohoto systému. Více než polovina objemu transakcí byla v té době s britskou librou.
Zásadní změna přišla po 2. světové válce, kdy byly kurzy měn navázány na kurz Amerického dolaru (USD), který byl však stále krytý zlatem. Vzhledem k rostoucímu objemu USD, měly Spojené státy americké problém zajistit dostatečné krytí zlatem a roku 1971 prezident Nixon de facto odstoupil od ujednání, která byla podepsána po druhé světové válce.
Klíčový byl rok 1973, kdy velká část rozvinutých zemí zrušila státní kontrolu nad obchodem s měnami a začala éra plovoucích kurzů. V roce 1981 dovolila Čínská centrální banka určitým firmám obchodovat s cizími měnami.
Od trhu pro vyvolené k trhu pro širokou veřejnost
Když se jednotlivé státy vzdaly kontroly nad obchodováním cizích měn, tak to bylo několik málo bank, které umožňovaly v dané zemi nakupovat a prodávat cizí měny. To se dělalo přes telefon nebo telex, kdy jedna banka zavolala do jiné a zeptala se ji, za kolik může prodat nebo nakoupit určitý objem měny. V roce 1973 představila společnost Reuters počítačový systém pro monitorování cenových kotací.
Není asi velkým překvapením, že i dnes jsou Thomson Reuters Dealing společně s Electronic Broking Services největšími konkurenty v oblasti elektronických platforem pro mezibankovní trh. Jejich systémy spojují více než 1000 bank. Ale skutečné jádro forexového trhu tvoří přibližně
10 - 15 bank, které uskuteční přibližně 50% denních transakcí.
Mezi hlavní hráče mezibankovního trhu patří tyto banky:
- Citi
- JP Morgan
- UBS
- Deutsche Bank
- Bank of America Merril Lynch
- Barclays
Zbylých přibližně 50% denních transakcí uskuteční další účastníci, kteří mají přístup přímo na mezibankovní trh. Mezi ně budou patřit centrální banky, státy / vlády, investiční a komerční banky, investiční fondy, hedge fondy.
Ne úplně všechny instituce uvedeného typu musí mít nutně přístup přímo na mezibankovní trh. Přístup je otázkou objemu transakcí.
Pokud bude instituce (např. hedge fond) dělat transakce ve velkém objemu, tak se může dostat přímo na mezibankovní trh. Pokud nebudou mít dostatečný objem, tak si najdou instituci, která přímý přístup má a uzavřou s ní dohodu jako s prostředníkem. Takový prostředník za určitý poplatek (marži) umožní přístup přímo na mezibankovní trh.
Nesmíme zapomenout na další 2 skupiny účastníků na forexovém trhu.
S rozvojem technologií a také bohatnutí lidí ve vyspělých ekonomikách se výrazně rozšířil počet:
- Forex Brokerů
- Profesionálních a Neprofesionálních individuálních investorů
Individuální investoři nikdy nedosáhnou objemů, aby měli přístup na mezibankovní trh. Většina brokerů má smlouvu s několika bankami jako prostředníky, protože sám forex broker nevytvoří takový objem, aby se dostal na mezibankovní trh.
Logicky z toho vyplývá, že nejlepší podmínky pro obchodování jsou na mezibankovním trhu a čím více prostředníků je v řetězci angažováno, tím horší podmínky pro obchodování na konci tohoto řetězce jsou.
Ovšem konkurence mezi retailovými forex brokery je tak veliká, že při výběru dobrého brokera dostane individuální obchodník (na konci řetězce) stále velmi dobré podmínky pro obchodování. A to je jistě jedním z důvodů, proč se forex stal mezi individuálními investory a obchodníky tak rozšířený a populární.
Jak může na forexu profitovat individuální investor
S pokrokem technologií a snížení nákladů na obchodování je jednoduché na forex získat přístup. Stačí, když si individuální obchodník otevře obchodní účet u forex brokera. Od něj dostane software (obchodní platformu), do které bude velmi jednoduše zadávat pokyny pro nákup a prodej měnových párů. U dobrého brokera bude dnes obchodní platforma standardně k dispozici na PC, Mac, iOS, Android i přes web.
Co se týče obchodovaných měnových párů, tak jejich počet závisí na nabídce konkrétního brokera a pohybuje se mezi 40 - 70 páry. Důležité je ale si říct, že drtivá většina (okolo 85%) denních transakcí proběhne na měnových párech s Americkým dolarem.
Přes hranici 5% denního objemu se na forexu dostanou na různých měnových párech ještě tyto měny:
- Euro (okolo 30%)
- Japonský jen (okolo 20%)
- Britská libra (okolo 10%)
- Australský dolar (okolo 6%)
- Kanadský dolar (okolo 5%)
Ostatní měny představují méně než 5% denního objemu obchodů. Na forexu se měny neobchodují samostatně, ale vždy v páru. Pokud jednu měnu nakupuji, tak za ní platím (tj. prodávám) v jiné měně. Tím mi potom vzniká měnový pár.
Kurz měnového páru indikuje, kolik jednotek druhé měny (nazývané vedlejší měna), uvedené v měnovém páru zaplatím, za jednu jednotku první měny, uvedené v měnovém páru (nazývané hlavní měna). Například kurz USDJPY 112,50 znamená, že za 1 Americký dolar zaplatím 112,50 Japonských jenů.
Účastníci na forexu mají k nákupu a prodeji měnových párů různé motivy. Naprostá většina individuálních obchodníků / investorů ale na forex přichází z důvodů spekulace na budoucí vývoj kurzu měnového páru s cílem zhodnotit peníze na svém obchodním účtu.
Pro obchodování na forexu existují 2 hlavní přístupy, ať už se jedná o individuálního investora, nebo profesionální fond, investující v řádech stovek milionů dolarů.
První přístup k obchodování se nazývá Fundamentální analýza. Ta je založená na makroekonomických ukazatelích zemí nebo ekonomických zón. Myšlenka je ta, že ekonomická situace dané země by se měla odrážet v síle její měny.
Fundamentální analytik zkoumá data z obou zemí, jejichž měny tvoří měnový pár. Jeho hlavním cílem je objevit vztahy mezi hodnotami makroekonomických ukazatelů a vývojem kurzu měnového páru. Jakmile takový vztah identifikuje, tak s posledních dostupných dat predikuje budoucí vývoj kurzu.
Fundamentální analytik se bude u každé měny zajímat hlavně o:
- Růst HDP
- Inflaci
- Úrokové sazby
- Důvěru spotřebitelů a firem
- Nezaměstnanost
- Politiku a zadlužení vlády
- Zahraniční obchod
Druhým přístupem k obchodování je Technická analýza. Ta je založená na analýze cenových historických dat. Pro tuto analýzu se využívají cenové grafy měnových párů a také hodnoty indikátorů, které se z cen vypočítávají.
Přístupů k technické analýze je celá řada může se jednat například o:
- Svíčkové formace
- Fibonacciho poměry
- Forex strategie založené na klouzavých průměrech
- Využití speciálních grafů (např. Tick, Renko)
- Využití Oscilátorů
- Divergence ceny a indikátorů
Výše není rozhodně celkový výčet přístupů. Hlavní myšlenkou jakéhokoliv přístupu technického analytika je objevit v něm statistickou výhodu. Když ji najde, tak na jejím základě bude systematicky otevírat obchody a monitorovat, zda jeho statistická výhoda i nadále v trhu trvá a přináší mu očekávaný zisk.
Nedá se jednoznačně říci, že Fundamentální analýza je lepší než Technická, nebo opačně. Každý přístup má své výhody a nevýhody. Ve finále jde stejně o práci s daty a na konci obou cest mohou na obchodníka / investora čekat zisky.
